V jednom z minulých článků jsem popisoval své začátky jako průvodce v Egyptě. V té době jsem byl průvodce – začátečník a práce, kerá mě čekala byla náročná.

V Egyptě už bylo pozdě na domácí přípravu a neměl jsem k dispozici počítač. Všechno, co jsem si ale přečetl jsem se snažil v bodech zapisovat. Teď je to už jednodušší, domácí přípravu na novou destinaci dělám takto:

Nejdříve je samozřejmě potřeba sehnat dostatek materiálů, průvodce apod. Nic není třeba kupovat, knihovna ve větším městě stačí. Pokud máte kvalitní průvodce je to lepší, než internet. V počítači si vytvořím jeden textový soubor, který pojmenuji po příslušné destinaci. Pročítám zdrojové materiály a potřebné informace strukturovaně a v bodech zapisuji do souboru. Ne složitá souvětí, jen fakta, data, místa a informace k nim apod. Před samotnou cestou si tento soubor vytisknu a slouží mi jako podklad k výkladu v autobusu nebo do něj nakouknu před výkladem v “outdooru”. Když narazím na nějakou zajímavost vepíšu ji tužkou a doma připíšu. Soubor postupně aktualizuji podle toho, co nového si přečtu nebo zjistím.

Pokud mám výklad, ať už venku nebo v autobusu, není nutné říkat informace “popořadě”. Inspiruji se tím co je okolo. Když jsem projížděl chudou oblastí v Káhiře, zaměřil jsem svůj výklad na ekonomickou situaci země. Když se kolem autobusu srocovali místní vesničané, byla vhodná chvíle na popis oblečení domorodého obyvatelstva.

Začátky v Egyptě byly krušné a opravdu jsem se musel naučit hodně informací. Když jsem měl “slabou chvilku”, popisoval jsem to, co bylo okolo a zřejmé. V chrámu jsem začínal třeba tím, na kterém jsme nádvoří, jak je veliké, kolik je na něm sloupů, jak jsou vysoké, v jakém jsou stylu, co je na nich vyobrazeno apod. Lehce a postupně jsem se tak dostal k tomu o čem jsem měl dobré znalosti. Tohle považuji za úplně nejužitečnější radu: kdy nevíte kudy kam, povídejte o tom, co je okolo. Pokud nejste úplně marní, vždycky to můžete nějak “obkecat”.

Vždy jsem raději svůj výklad zaměřil na zajimavosti, příběhy a životy lidí (v dané době). To se dobře pamatuje a klienti to mají raději, než suchopárná data.

Snažil jsem se být přesvědčivý a přiměřeně suverénní i v situaci, kdy jsem si nebyl moc jistý. Turisté nebudou oceňovat vaše informace, když to bude vypadat, že o tom sami váháte.

Pokud bylo nevyhnutelné, abych řekl nějaký letopočet, který mi zrovna vypadnul z hlavy, řekl jsem to přibližně. Počátek 18. století př. n. l. je může být stejně hodnotná informace jako rok 1723 př. n. l. Navíc např. v Egyptě není nic jisté, natož letopočty.

Ikdyž v Egyptě jsem měl na začátku problém se naučit některé informace, čím jsem toho věděl více, tím to najednou začalo být všechno jednodušší. Začalo to do sebe zapadat a každou novou znalost jsem viděl v celém kontextu a dokázal tak ji popsat lépe (a déle :)

To, z čeho jsem měl na začátku strach mě začalo najednou hrozně bavit. Informace už jsem nezjišťoval “pro výklad”, ale pro sebe, protože mě to zajímalo. A turisté to poznají, jestli něco říkáte, protože musíte nebo proto, že vás to baví. A ocení to.

Ikdyž jsem měl na začátku v Egyptě pochybnosti, jestli to průvodcovat zvládnu, po určité době jsem patřil ke zkušeným a dobře hodnoceným průvodcům. A také to byla obrovská zkušenost. Vše, co jsem od té doby dělal (průvodcování v Řecku nebo v Dubaji) bylo už o mnoho jednodušší.