Na odpovědi cestovek jsem ale nečekal nečinně. V mezičase jsem se přihlásil na několikavíkendový tzv. “průvodcovský kurz” abych si doplnil vzdělání. Tyto kurzy pořádají různé střední a vyšší odborné školy cestovního ruchu jako “bokovku” pro takové jako jsem byl já.

Bylo to zajímavé, usednout do školních škamen. Předměty se týkaly cestovního ruchu, geografie - to by docela šlo, ale taky kultury a historie ČR. Zjistil jsem, že si nepamatuji ze školy skoro nic!

Část látky byla s ohledem na budoucí práci zbytečná (kulturní historie ČR), ale to už tak dnes chodí. Dostal jsem se ale mezi další lidi s podobným cílem. O přestávce jsme mohli všechno u kafe rozebrat a prodiskutovat (a zjistit tak, že nikdo nic neví).

Kurz v podstatě nebyl náročný. Pokud jste čerstvě odmaturovali, nebude to pro vás žádný problém. Já se u historie (”naše slavné prohry”) docela zapotil, ale (jako všichni ostatní) zkoušku samozřejmě složil. Tahle “obecná” zkuška je podstatně jednodušší, než kdybyste chtěli dělat třeba specializovaného průvodce Prahou.

Dnes je absolvování zkoušky (odborné způsobilosti pro průvodce) poviné pro získání živnostenského listu “průvodce cestovního ruchu”. Jestli máte zájem o podrobnější informace, prostudujte si např. dokument “Jaké vzdělání potřebuje průvodce cestovního ruchu?“. Další informace najdete také na stránkách Asociace průvodců ČR.

Pokud chcete pracovat jako delegáti, je dobré tento kurz absolvovat a zkoušku mít. Získáte na začátku konkurenční výhodu oproti jiným zájemcům. Ale nutné to není. Delegát není automaticky průvodce, a cestovky mohou přimhouřit oči.