Po mé první “zkušební” necelé sezóně v Řecku před šesti lety jsem byl rozhodnutý v této práci pokračovat. S cestovkou už jsem byl dohodnutý na spolupráci v dalším roce. Jak jsem psal dříve, v zimě pracuji jako instruktor lyžování, takže jsem měl o práci postraráno, ale přesto jsem byl tak namotivovaný a nastartovaný na práci delegáta, že jsem nechtěl promrhat ani týden a snažil jsem se získat práci alespoň na 2 volné měsíce na jaře.

Udělal jsem to, co fungovalo dříve – napsal jsem e-maily na cestovky. Tentokrát jsem měl výhodu v tom, že jsem měl už za sebou praxi a tedy i doporučující dopis, který jsem si vyžádal (když jsem slíbil, že nehledám práci na léto a nechci od stávající cestovky utéct). Nevyýhodou v tu chvíli ale bylo, že jsem hledal práci na jaro a ještě časově omezenou. Přesto jsem neměl co ztratit, ale hlavně mě to bavilo a byl jsem zvědavý, jestli mi někdo odpoví.

A tím reaguji na všechny komentáře o tom, jak ”to nejde”. Šlo to! Pamatuji si na to jako by to bylo včera, seděl jsem v pizzerii u Vrchlabí (ještě pořád jsem lyžoval) a volala mi jedna velká česká cestovní kancelář. Jestli můžu odjet do Egypta za 3 dny. Byl to trochu šok, ale souhlasil jsem. Nakonec nebyl odjezd za 3 dny, ale za týden… Setkal jsem se v Praze s odpovědnou osbou za delegáty, vyřídil formality, nafasoval desky, košili, tričko a aktovku. Letenky na letišti a najednou jsem seděl v letadle na Hurghadu (kde jsem nikdy předtím nebyl) a nevěděl, co mě čeká. Tušil jsem, že to bude dobrodružství. A nespletl jsem se…