Od druhého dne, kdy jsem se rozhodl stát se delegátem, začaly docházet první odpovědi od cestovních kanceláří. Byl jsem napjatý. Nečekal jsem nabídky na okamžitý odjezd do Karibiku. Ikdyž – co kdyby náhodou…

Cestovky ale vesměs psaly. že:

  • přijímají pouze delegáty, kteří mají praxi
  • je pozdě, delegáty mají již na léto nasmlouvané
  • poznamenají si kontakt na mě pro pozdější potřebu

Ale dostalo se mi nových poznatků a ponaučení.

Uvědomil jsem si hlavně, že je hrozně pozdě. To vše probíhalo v dubnu a já si bláhově myslel, že do léta je času dost. Dnes už vím, že cestovky si domlouvají delegáty hned po konci letní sezóny na další rok nebo nejpozději přes zimu. Na jaře už je jasno.

Pozitivní bylo, že cestovky vůbec odpovídaly. A odpovídaly často, že si kontakt uloží, kdyby náhodou. To mě potěšilo. Přece se může stát, že někdo vypadne. Zjistil jsem, že by to přeci jen mohlo fungovat.

Záporných odpovědí jsem se nezalekl a připravil jsem druhou útočnou vlnu. Vybral jsem asi 50 nejznámějších cestovek, nechal se vyfotit a poslal jim obdobný dopis s životopisem a fotografií.

Přitom jsem pořád prohlížel mail a čekal…